Chmel otáčivý

Název: Chmel otáčivý

Latinský název: Humulus lupulus L.

Čeleď: konopovité (Cannabaceae)

Synonyma: Humulus americanus Nutt., Humulus volubilis Salisb., Humulus vulgaris Gilib.

Česká jména: pivník, zelené zlato, chmelíček, zeleňák

Zahraniční názvy: Common Hop (angličtina), Gemeiner Hopfen (němčina), Chmel obyčajný (slovenština), Houblon grimpant (francouzština)

Droga: samičí plodní šištice (Strobilus lupuli) a chmelové žlázky (Glandulae lupuli). Sběr se provádí ideálně na přelomu srpna a září, kdy jsou obsahové látky nejvyšší. Suší se ve stínu či uměle teplota nepřesahuje 40°C. Chmelové žlázky získáváme proséváním usušených šištic a dalším čištěním. Obsahové látky v chmelu skladováním rychle klesají, proto se doporučuje drogu po roce zlikvidovat.

Původ: Původní výskyt chmele je v mírném pásmu Evropy a Asie. Chmel byl využíván k jídlu již ve Starověku. Plinius se o něm zmiňuje jako o prostředku na osvěžení jazyka. Římané jej využívali pro jeho močopudné vlastnosti. První písemné zmínky o chmelu pocházejí již z roku 768 od krále Pipina III. Ve farmacii je první datovaný zápis o sedativním účinku chmelových šištic z roku 1813 od pařížského lékárníka Planche. Samozřejmě je mnoho dochovaných písemných pramenů o využítí chmele při vaření piva a v potravinářství. Chmelové žlázky byli poprvé popsány roku 1803. V Čechách je chmel tradičně pěstován již od 10. století.

Výskyt: Chmel je rozšířen po celé Evropě, Asii, dovezen byl do Severní a Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie. Česká republika patří mezi pět největších pěstitelů chmele na světě. Chmel otáčivý má rád teplé a dostatečně vlhké oblasti. V místech kde hojně vzplaňuje se vytvářejí tzv. chmelnice, které využívají přirozená stanoviště chmele. V Čechách se chmel planě vyskytuje na březích řek, okrajích lesů, luk. Zde může hustě pokrývat stromy a křoviny.

Botanika: dvoudomá liánovitá pravotočivá vytrvalá bylina. Lodyha čtyřhranná, vyrůstá z plazivého oddenku a může dorůstat délky až 10 metrů. Listy vstřícné dlanité 3-5 laločnaté, okraj pilovitý. List je drsný stopkatý. Listy mají na bázi řapíku 2 blanité palisty. Rostlina je celá pokrytá žláznatými chlupy. Prašníková květenství jsou v úžlabí, nebo konečná jsou sestavena v latách, ty mají pětilisté zelenavé okvětí a pět tyčinek. Pestíková rostou po dvou. jsou složena z krátkých klásků a vytvářejí charakteristické šištice. Šistice jsou pokryté šupinami dlouhé až 2cm na šupinách se vyskytují žlutozlaté žlázky. Plodem je vejcovitá nažka.

Obsahové látky: Plodní šištice obsahují ve velkém množství hořčiny (humulon, lupulon, lupulin), silice, flavonoidy, terpenoidy, pryskyřici, kyslíkaté monoterpeny, fytoncidy, fytosteroly, vosk, taniny, fenolické kyseliny. Alfa kyseliny-humulony a beta kyseliny-lupulony, aminokyseliny, vitamíny a další. Chmelové žlázky mají složení velmi obdobné šišticím, jen obsahové látky jsou v nich koncentrovanější.

Vnitřní použití: hořčiny se využívají jako amarum a cholagogum, podporují chuť k jídlu, při dyspeptickém nadýmání. V nálevu má mírné diuretické působení, při potížích s prostatou. Je znám jeho sedativní účinek při lehčích formách nespavosti, podrážděnosti. Díky obsahu hormonálních látek se využívá při mužské pohlavní předrážděnosti. Působí jako afrodiziakum. V gynekologii pomáhá regulovat menstruační cyklus. Má také dezinfekční a antiseptické účinky.  Hořčiny ovlivňují hladinu cholesterolu, Má též antioxidační, chemoprotektivní, protizánětlivý efekt. Působí relaxačně na hladkou svalovinu.

Vnější použití: formou kloktadla či oplachu, můžeme využít jeho antimikrobiální a antiseptické účinky. Též se využívá se v kosmetickém průmyslu. Má blahodárný vliv na kvalitu vlasů, snižuje lomivost a zvyšuje jejich lesk. Přidává se do pleťových masek a krémů.

Kontraindikace: chmel není určen k dlouhodobému užívání. Může vyvolávat alergické potíže např. kontaktní dermatitidu. Je vhodné chmel přidávat do směsí, než jej užívat samostatně. Kvůli fytoestrogenové aktivitě se chmel u těhotných a kojících žen doporučuje pouze po předchozí konzultaci s lékařem.