Vlaštovičník větší

Název: Vlaštovičník větší

Latinský název: Chelidonium majus L.

Čeleď: Makovité (Papaveraceae)

Synonymum: Chelidonium laciniatum Mill., Chelidonium haematodes Moench.

Česká jména: Celidon, Čarodějčino mléko, Druidské mléko, Laštovičník, Mlíč, Nebeský dar, Šelvorc, Bradavičník

Zahraniční názvy: Greater Celandine (angličtina), Schöllkraut (němčina), Laštovičník väčší (slovenština), Grande eclair (francouzština)

Droga: kvetoucí nať (Herba chelidonii), zřídka oddenek s kořínky (Radix chelidonii)

Kvetoucí nať sbíráme brzy po rozkvětu, oddenek na podzim. Sušení provádíme rychle, ideálně uměle za použití vyšších teplot 70-75°C. Drogu tímto ochráníme před fermentativními procesy, které by drogu znehodnotily.

Původ: Původním domovem vlaštovičníku je oblast severní Afriky, Středomoří a části západní Asie odkud se rozšířil do oblastí mírného pásma. Osadníci jej díky jeho léčivým účinkům zavlekli do Severní Ameriky kolem roku 1670. Ve Starověku byly vlaštovičníku přisuzovány magické vlastnosti. Již Plinius se ve svém díle zmiňuje o jeho léčivých účincích. Usušená nať dokázala ochránit toho, kdo ji u sebe nosil. A olej z vlaštovičníku pomáhal bylinářkám odstraňovat bradavice. Slavná léčitelka Maria Treben zmiňovala, že jí vlaštovičník zachránil život při závažném onemocnění, které prodělala v uprchlickém táboře.

Výskyt: Vlaštovičník je běžná plevelná rostlina, hojně rozšířená  prakticky po celé Evropě, až na Sibiř, Kanárské ostrovy. Často ji najdeme na rumištích, u vlhkých zdí, křovin, příkopech, na okraji lesa, často doprovází lidská obydlí. Má ráda stinná stanoviště.

Botanika: Vytrvalá bylina dorůstající výšky až 1 metru. Oddenek válcovitý  1 cm silný. Lodyha bohatě rozvětvená vlnatě plstnatá. Listy dlouze řapíkaté, střídavé. Okraj listu lyrovitě peřenosečný. Listy na líci světle zelené a lysé. Na rubu modrozelené částečně chlupaté. Květy vyrůstají v chudokvětém okolíku. Květ je drobný sytě žlutý, dlouze stopkatý s čtyřplátečnou korunou s četnými tyčinkami. Plod je jednopouzdrá šešulka. Kvete od června do září. Bylina je mírně až středně toxická. Protkána mléčnicemi, které při poranění roní oranžové mléko.

Obsahové látky: dnes je známo 36 alkaloidů, které droga obsahuje. Nejdůležitější jsou benzofenantrinidové a protoberberinové alkaloidy, které jsou v rostlině přítomné ve formě solí spolu s organickými kyselinami (kys. jablečná, chelidonová, citronová). Nejvyšší obsah alkaloidů je soustředěn v mléce až 4%, kořen obsahuje 1,4% a nať 0,5%. Čeleď svou strukturou se blíží alkaloidům opiovým. Tyto alkaloidy jsou isochinolinového typu a patří sem (chelidonin, berberin, sanguinarin, koptisin, chelerythrin, protopin, alfa-allokryptin aj.). Dále obsahuje flavonoidy, silici, aminy, enzymy, derivát kys. Kávové.

Vnitřní užití: centrálně tlumí křeče a má sedativní účinky. Droga roztahuje koronární cévy a tím působí pozitivně při angině pectoris. Prohlubuje srdeční činnost, tlumí bušení srdce a snižuje krevní tlak. Podporuje tvorbu a vylučování žluči. Zmírňuje křeče ve žlučových cestách. Relaxuje křeče bronchů, tlumí dráždivý kašel, zklidňuje astmatické záchvaty. Povzbuzuje  hladké svalstvo dělohy, reguluje menstruaci. Tlumí spasmy v močových cestách. Alkaloidy vlaštovičníku jsou silné mitotické jedy, které mají protirakovinový potenciál a dnes se jim věnuje zvýšená pozornost. Má výrazné antibiotické působení.

Vnější použití: čerstvá šťáva se používá na potírání bradavic a kuřích ok. Formou tinktury, která se ředí s vodou se používá při mikrobiálních ekzémech a na nehojící se zahnisané rány, bércové vředy a mykotické infekce.

Kontraindikace: Droga je vnitřně toxická, proto její používání je určeno do rukou zkušeného lékaře. Samoléčba se nedoporučuje. Není vhodná pro těhotné a kojící ženy. Nepodávat dětem do 12 let věku. Suchá droga je téměř netoxická, samozřejmě s tím se snižuje i její účinnost. Při vnějším použití, kdy se používá oranžové mléko neaplikovat při citlivosti pokožky. Může dojít k  podráždění kůže.