Břečťan  popínavý

Název: Břečťan popínavý

Latinský název: Hedera Helix L.

Čeleď: Aralkovité (Araliaceae)

Synonyma: Hedera Helix var. hibernica (Kirchn.)

Česká jména: břečťan blušť, břečťan větší, břečťan menší, břečťák, efaj, líček, zimozolín, popenec břečťanovitý, 

Zahraniční názvy: Ivy climber (angličtina), Gemeiner Efeu (němčina), Brečtan popínavý (slovenština), Lierre grimpant (francouzština)

Droga: List (Folium hederae). Sbíraný přednostně na jaře.

Původ: Již v Antickém Řecku byl břečťan spjat s bohem Bakchusem (Dionýsem) bohem plodnosti a vína, který jej nosil na hlavě, jako ochranu před opilostí a omámením vínem. Řekové jej vnímali jako zdroj dlouhého života a první křesťané jej oslavovali jako symbol nesmrtelnosti (některé rostliny Hedera Helix jsou staré i tisíce let). Využívalo se jeho bobulí na barvení látek a vlny. Dříve se využívalo sušeného květu k zástavě průjmových onemocnění, drcená semena ve víně sloužila k rozbíjení ledvinových kamenů a zaháněla tuberkulózu. Obklady z listů se používaly ke zmírnění bolesti hlavy a při popáleninách.

Výskyt: V Evropě, Jihozápadní Asii, Kavkaze a Skandinávii. Zavlečen byl do Severní Ameriky, Austrálie a Jižní Ameriky. U nás je poměrně hojný často se vyskytuje v zahradách, hřbitovech, parcích, na skalách. Poměrně lehce vzplaňuje. Břečťan není náročná rostlina. Má raději vlhčí a humózní půdu. Velmi dobře se mu daří ve stínu i polostínu. Potřebuje hojnější zálivku.

Botanika: Vytrvalý popínavý stálezelený keř (liána) plazící se po podložce, ke které se přichytává četnými přísavkovitými kořínky, které vedou po celé délce stonku. Může dorůst až do výšky 30ti metrů. Kořeny jsou hluboko uložené. Listy střídavé bez palistu, dlouze řapíkaté tmavozelené barvy, kožovitě lesklé. Tvar listu srdčitý dlanitě tří až pěti laločnatý často dlouze zašpičatělý. Květ pětičetný žlutavě zelenavý roste v okolících. Kvete od července do listopadu.  Plod je třísemenná až pětisemenná bobule černé barvy.

Obsahové látky: Hlavní obsahovou látkou jsou saponiny, glykosid hederin, alkaloid emetin, Beta karoten, flavonoidy (rutin), třísloviny, kyselinu chlorogenovou, hederikovou, mravenčí, kávovou, jablečnou. jód, tuky: tocoferol, cholesterin.

Vnitřní použití: V nízkých dávkách se používá jako kardiotonikum díky svému dilatačnímu účinku na cévy. Ve vyšších dávkách má konstrikční účinky a zpomaluje tep. V moderním využití se používá jako expectorans,  velmi vhodné je použití při chronických katarech dolních cest dýchacích, spastická bronchitida, astma. Při slabé menstruaci. Podpůrně při potížích jater a žlučníku. Břečťan lze použít na odstranění následků větší konzumace alkoholu. Přidává se do krvečistících čajových směsí, zlepšuje kvalitu kůže, břečťan můžeme použít jako podpůrnou léčbu při lupénce a různých kožních afekcích.

Vnější použití: při úporné lupovitosti a šupinatosti ve vlasové pokožce. Má fungicidní účinky proto se používá na různé kožní mykotické infekce. Formou obkladů při popáleninách od slunce. Urychluje hojení špatně se hojících ran,  Masírováním oleje či krému s obsahem břečťanu proti celulitidě.

Kontraindikace: Droga je mírně jedovatá, mezi nejjedovatější částí rostliny jsou bobule, při jejich požití dochází k urputným průjmům a zvracení. Při spolknutí většího množství může člověka ohrozit na životě. Jako první pomoc se užije aktivní uhlí, jako absorbens. Někteří jedinci mohou mít alergickou kožní reakci při kontaktu s kůží.

Nepodávat vnitřně formou odvaru u starších a slabých osob. Nepodávat břečťan samostatně v čaji, pouze v čajových směsích.