Bříza bělokorá

Název: Bříza Bělokorá

Latinský název: Betula Pendula (Rothm.)

Čeleď: Břízovité (Betulaceae)

Synonyma: Bříza bradavičnatá

Česká jména: Březina, březa, březina

Zahraniční názvy: Silver Birch (angličtina), Weisse Birke (němčina), Breza previsnutá (slovenština), Bouleau blanc (francoužština)

Droga: list (Folium betulae), pupeny (Gemmae betulae)

List se sbírá v období dubna a května. Pupeny se sbírají před rozpukem v březnu.

Původ: Bříza pochází z Evropy a Malé Asie, Roste v mírném pásmu od Mongolska, Kazachstánu, Číny až k polárnímu kruhu. Je rozšířena i v Severní Americe a Kanadě. Využívala se odpradávna. Již v Době kamenné z březového dřeva vyráběli nádoby a obuv, často se využívalo i březové lýko. Severoameričtí indiáni využívají březové dřevo pro výrobu nástrojů a nádob dodnes. Ve Starověkém Říme měli březové větvičky jako úřední symbol. V keltské kultuře patřila bříza mezi posvátné stromy. U Slovanských národů je bříza vnímána jako zdroj plodnosti, zrození a příchodu jara.

Botanika: Bříza je jednodomý listnatý štíhlý strom. Borka je u mladých stromů světle hnědá, později hladká bílá, lehce se olupující. Na kůře se objevují drobné lenticely tzv. čočinky-bradavičky, Od těchto lenticel vznikl odvozený název bříza bradavičnatá. Bříza dorůstá výšky 20-30 metrů. Listy jsou trojhranně vejčité, dlouze řapíkaté, dvakrát pilovité a lepkavé. Postranní větve jsou převislé. Bříza vytváří bohatou prosvětlenou korunu. Samčí květy jsou převislé jehnědy. Samičí jehnědy jsou vzpřímené tenké a krátké. Plodem je křídlatá jednosemenná nažka. Kořenový systém je mělký. Vyžaduje světlé stanoviště, jinak je nenáročná na půdu a živiny, proto ji vidíme jako první náletový strom na mýtinách, či na požářištích. Bříza dosahuje stáří až 150 let.

Obsahové látky: listy obsahují flavonoidy např.:hyperosid, kvercetin, myricetin, dále vitamíny, organické kyseliny, saponiny, minerální látky, třísloviny, betulalbin, cukry a pryskyřici.

Vnitřní použití: formou nálevu či odvaru se využívá jako diuretikum při otocích a vodnatelnosti, používá se při revmatických potížích a dně. Bříza je účinné diaforetikum. Rozhýbává močové a ledvinové kaménky. Vyplavuje ledvinový písek. Zvyšuje vylučování chloridů a dalších solí. Snižuje hladinu LDL cholesterolu. Používá se při onemocněních slinivky břišní a sleziny. Má detoxikační účinky. V podobě gemmoterapeutika se využívá při zánětu kostí a dekalcifikace kostí.

Zevní použití: z břízy lze stáčet v období dobna až května v závislosti na počasí březovou vodu. Tato voda některé zdroje užívají název míza má velmi dobré účinky při revmatismu, kde se používá formou obkladů či koupelí. Využívá se i při úporných dlouhodobých dermatitidách. Březová voda má velmi dobré účinky na vlasy a vlasovou pokožku, při vypadávání vlasů, lupech a často se mastících vlasech.

Kontraindikace: droga je bezpečná. Pouze při dlouhodobém užívání vysokých dávek může mít mírný hemolytický efekt.

Při odběru březové vody (mízy) nenavrtávat kmen břízy, aby dovnitř nevnikly spóry hub, které postupně strom zahubí. Ale pouze odstřihnout kus větvičky, kterou vsuneme do láhve připevněné k větvi, kterou jsme odstřihly.