Čekanka obecná
Český název: Čekanka obecná
Latinský název: Cichorium intybus L.
Čeleď: Asteraceae (hvězdnicovité)
Synonyma: Cichorium intybus var. foliosum, Cichorium intybus var. sativum
Česká jména: cikorka, strážce cesty, koření sv.Petra, německá káva, hanička
Zahraniční názvy: Chicory (angličtina), Gemeine Wegwarte (němčina), Čakanka obyčajná (slovenština), Ciconée (francouzština)
Droga: kořen (Radix cichorii), nať (Herba cichorii, méně často květ (Flos cichorii), list (Folium cichorii)
Kořen sbíráme nejčastěji na podzim, ideálně v září a říjnu, méně často na jaře. Kořen důkladně a rychle opláchneme, rozřežeme a usušíme ve stínu, ideální je ovšem sušení uměle, teplota nesmí překročit 50°C. Nať se sbírá těsně před rozkvětem byliny přibližně ke konci jara. Květ sklízíme velmi opatrně ihned po rozkvětu rostliny, nejlépe v červenci a v dopoledních hodinách. Květ sušením bledne. Uskladňujeme v dobře uzavřených nádobách. Kořen bývá lehce napadnutelný hmyzem.
Původ: Prvotní zmínky se objevily již v Antickém Egyptě. Zmiňoval ji ve svých spisech Plinius, který ji přikládal moc oblíbenosti a snadněji dosáhnout svých cílů. Do Evropy byla zavlečena mnichy, kteří ji pěstovali pro mírnění jaterních potíží, při zimnici a gastritidách. Hojně se rozšířila díky zemědělství. Od konce 17.století se začíná využívat kořenu čekanky jako tzv. kávoviny - náhražky kávy za mnohem dražší kávu. Cikorka byla vždy využívaná při kávových krizích, světových válkách, kdy káva byla nedostatkovým zbožím.
Výskyt: Roste u cest, příkopů, náspech. Na slunných stráních, loukách. Má raději sušší místa bohatá na dusík. Rozšířená je v Evropě, severní Africe, západní Asii. Díky kolonizaci byla dovezena na Nový Zéland, Ameriky, Austrálii, kde vzplaněla.
Botanika: Vytrvalá bylina dorůstající 50-120cm. Kořen vřetenovitý, mléčný, rovný vrůstá kolmo k povrchu. V prvním roce vytváří růžici listů. V druhém roce vyrůstá lodyha hranatá přímá, větevnatá. Listy přízemní jsou kracovitě peřenoklanné. Lodyžní listy jsou kopinaté a chobotnatě zubaté, spodina je přilehlá. Vyšší listy jsou menší a přecházejí v listeny z jejichž paždí vyrůstá květní úbor průměrné velikosti 4cm podepřený dvouřadým zákrovem. Květy jsou jazykovité, Barva světle modrá zřídka bíla až narůžovělá. Plod je vejčitá nažka žluté až černé barvy, lemovaná štětinkami.
Obsahové látky: kořen obsahuje značné množství inulinu až 20%, třísloviny, pryskyřice, cholin, glykosid intybin, slizy, minerální látky, terpenové hořčiny.
Listy mají podobné účinné látky, jako kořen.
Použití: Interně se použivá kořen jako amarum, cholagogum, stomachikum. Kořen i nať podporuje látkovou výměnu, zlepšuje práci srdce, má antiflogistické působení v trávicím traktu. Podpora při zácpě. Snižuje plasmatické koncentrace glukózy. Sirup z čekanky má nízký glykemický index.
Zevně: formou obkladu na zanícené klouby. Používá se při ekzémech a kožních vyrážkách. Štáva z kořene čekanky vetřená do vlasové pokožky stimuluje růst vlasů. Nálev z květů je vhodný pro výplach očí při zánětu spojivek.
Kontraindikace: lze podávat dlouhodobě, nemá žádné nežádoucí účinky. Lze užívat samostatně i ve směsích. Pouze u známé přecitlivělosti na čekanku se jejímu užití vyhnout.
