Galgán lékařský

Název: Galgán lékařský

Latinský název: Alpinia officinarum Hance.

Čeleď: Zázvorovité (Zingiberaceae)

Česká jména: siamský zázvor, thajský zázvor, galangan

Zahraniční názvy: Great Galangal (angličtina), Die Galgant-Alpinie (němčina), Alpinia liečivá (slovenština), Galanga officinal (francouzština)

Droga: oddenek (Radix galangae). K nám se dováží. Sklizeň probíhá u deset let a výše starých oddenků, které se vyndají ze země, pokrájí na 10 cm dlouhé kousky a usuší ve stínu, nebo uměle.

Původ: Galgán je původním druhem v Číně, ze které se rozšířil do dalších oblastí Asie. Je tradiční bylinou využívanou v ajurvédské medicíně. Již v 9.století se dovážel do Evropy, jako koření. V 11. století je o galgánu zmínka v herbářích benediktýnských mnichů (Constantina Afričana, Oda Magdunensise). Hildegarda von Bingen jej doporučovala při slabém srdci a horečce. Byl velmi ceněn v potravinářství,  díky jemné chuti, která není tak štiplavá jako u příbuzného druhu zázvoru lékařského.

Výskyt: Galgán se volně vyskytuje pouze na území Číny a v určitých oblastech Indie. Převážně se pěstuje po celé Asii obzvláště v Thajsku, Laosu, Myanmaru, Vietnamu a Japonsku. Vyžaduje dobře propustnou půdu, bohatou na vláhu. Často tvoří podrost deštného pralesa.

Botanika: Galgán je vytrvalá rostlina s plazivým dlouhým větevnatým oddenkem. Tloušťka oddenku dosahuje 15 mm Z oddenku vyrůstají přímé lodyhy dorůstající výšky až 2 metrů. Listy jsou úzce kopinaté s pochvou sytě zelené barvy dlouhé 20-30 cm, vyrůstají v trsech. Lodyha je zakončena vrcholovým hroznem květů barvy bílé,  nazelenalé s červeným a fialovým žilkováním, květ je dvoustranně souměrný oboupohlavný. Kalich trubkovitý, koruna trojlaločná. Ze středu květu vyrůstá velký pysk vytvořen přeměnou z části tyčinek. Plodem je rýhovaná kulovitá tobolka se semínky nepříjemné nahořklé chuti.

Obsahové látky: v oddenku je hlavní účinou látkou silice s obsahem seskviterpenů cineolu a eugenolu, emodin, quercetin, kurkumin, dále pryskyřice, třísloviny, flavonoidy př. Galangin, hořčiny, polyfenoly, alkaloidy, aminokyseliny, proteiny, steroidy, steroly. Semínka také obsahují značné množství silice.

Použití: Hlavní oblastí působení je trávicí trakt. Zvyšuje sekreci žaludečních šťáv, pomáhá při dyspepsii, zlepšuje látkovou výměnu, reguluje nadýmání a regurgitaci potravy. Reguluje metabolismus lipidů. Má chemoprotektivní, antibakteriální, antimykotické a antivirové účinky. Antibakteriálního účinku se využívá při akutních infekčních průjmech. Působí diureticky, Používá se při artróze. V oběhovém systému rozšiřuje cévy, má antitrombotické účinky, používá se při angině pectoris a srdeční insuficienci. Je účinné hemostatikum. Také podporuje kognitivné f-ce, díky rozširování cév a zlepšení prokrvení.

Zevně: Používá se jaké mírné derivans při revmatických potížích. Redukuje tvorbu pigmentových skvrn.

Kontraindikace: Droga je ve větší míře dráždivá na sliznice a může způsobit vředovou chorobu. Nepodávat těhotným a kojícím ženám a malým dětem.