Hořec žlutý

Název: Hořec žlutý

Latinský název: Gentiana lutea L.

Čeleď: Hořcovité (Gentianaceae)

Synonyma: Gencián, Asteris lutea L.

Zahraniční názvy: Yellow Gentian  (Angličtina), Gelber Enzian  (Němčina), Horec žltý (Slovenština), Gentiane jaune (Francoužština)

Droga: kořen (Radix gentianae)

Doba sběru: Sbírá se po pátém roce (po prvním květu rostliny). Sklizeň kořene probíhá od srpna do září.

Původ: Hořec žlutý byl znám pro svůj blahodárný účinek na trávení již ve starém Egyptě, Římě a Řecku. Ve středověku byl velmi ceněn v klášterní medicíně a hojně jej využívala i Hildegarda von Bingen pro vyhnání horkosti z oblasti žaludku a podporu trávení.

Botanika: Hořec je vytrvalá bylina dožívající se věku až šedesáti let. Lodyha je statná, dutá a oblá dorůstající výšky až 140cm. Lodyhu vytváří novou každých 4-8 let. Oddenek je dlouhý mohutný a mnohohlavý může vážit až několik kilogramů. Listy jsou vstřícné, široce vejčité až kopinaté, dolní krátce řapíkaté, horní přisedlé. Listy na rubu je vyniklá nervatura. Květ je uspořádaný do svazečků v úžlabí listů. Květ má jednostranný kalich se zlatožlutou korunou až k bázi rozeklanou v pět či šest čárkovitých cípů.

Výskyt: Dnes se přirozeně se vyskytuje v horských oblastech Krkonoš, Šumavy, Velké Fatry či Vysokých Tater, Alpách, Pyrenejích a na Balkánském poloostrově. Má rád horské vlhké louky. V Čechách a na Slovensku není původním druhem. Pro léčebné účely se používá pouze cíleně pěstovaná rostlina. Volně rostoucí Hořec je přísně chráněný.

Obsahové látky: Kořen patří mezi tzv. čisté hořčiny (Amara pura) obsahuje amarogentin, gentiopikrin. Terpeny, alkaloidy, pektin, třísloviny slizy, inulin.

Účinky a použití: Díky obsahu hořčin je hořec předurčen jako stomachikum, v ústech podporuje tvorbu slin a trávicích fermentů. Tlumí dyspeptické potíže při poruchách funkce žlučníku, jater a slinivky. Podporuje tvorbu žluče. Přispívá k množení červených a bílých krvinek. Ve větším množství působí jako emetikum. Přidává se do bylinných směsí na vypuzení hlístů ze střev. Hořec lze využít jako doplňkovou léčbu při žaludečních a střevních zánětech. Používá se jako tonikum při rekonvalescenci po těžkých chorobách. Zevně se využívá formou obkladu na nehojící se zduřelé rány.

Užití: ideálně do kombinace s dalšími bylinami. Podíl Hořce ve směsi by neměl překročit 15% objemu. Ve formě prášku z drceného kořene na špičku nože 3x denně. Nálev se připravuje z ½ kávové lžičky přelít 2,5dcl vroucí vody. Odvar:  5 gramů kořene povaříme 5 minut v 200ml vody.

Kontraindikace: Nesmí se používat při arteriální hypertenzi, v těhotenství. Hořčiny přecházejí do mateřského mléka, proto se vyvarovat jeho užívání při kojení. Ve větším množství vyvolává dávení. Nesmí být použit při žaludečních a dvanácterníkových vředech.