Obsahové látky rostlin

Alkaloidy: látky dusíkaté, s velmi silným účinkem na lidský organismus. Patří mezi prudké jedy. Velké množství alkaloidů je zastoupeno v čeledi lilkovité (Solanaceae), makovité (Papaveraceae), zemědýmovité (Fumariaceae), pryskyřníkovité (Ranunculaceae), liliovité (Liliaceae)

Glykosidy: esterové deriváty cukrů. Velmi lehce se pomocí enzymů štěpí na cukernou složku a necukerný aglykon. Jsou to látky hořké a většinou jedovaté. Patří sem glykosidy s účinkem na srdeční sval, glykosidy s projímavým účinkem a antipyretickým účinkem. Glykosidy jsou látky zásobní a ochranné látky obsažené v buněčných šťávách. Velké množství glykosidů obsahuje čeleď pryskyřníkovité (Ranunculaceae), svlačcovité (Convolvulaceae), klejichovité (Asclepiadaceae).

Saponiny: Látky glykosidní povahy, které po protřepání s vodou silně pění. Snižují povrchové napětí vody. Při vyšším výskytu v krvi narušují  červené krvinky, jsou krevním jedem. Při požití malého množství saponinů dochází k podráždění žaludeční a střevní sliznice. Ve velkém množství saponiny způsobují silné záněty. Povrchová aktivita je dána díky obsahu terpenického aglykonu, který je lipofilní a cukerné složky, která je hydrofilní povahy. Nejvyšší obsah saponinů má čeleď bobovité (Fabaceae), liliovité (Liliaceae), růžovité (Rosaceae), rdesnovité (Polygonaceae).

Flavonoidy: Fenolické látky, které podle chemické struktury dělíme na antokyanidiny, katechiny, flavonoly, flavony, flavanony. Významné účinky flavonoidů někdy též označované jako bioflavonoidy jsou antisklerotické (zlepšují pružnost a pevnost cévní stěny a zlepšují její propustnosti).

Dále mají regenerační účinky ja jaterní tkáň, mají močopudný efekt. Zpomalují proces stárnutí, proto se často používají v geriatrii. Také některé flavonoidy mají kancerostatické působení. Velký obsah flavonoidů má jehlice trnitá kořen (Ononis spinosa), lípa srdčitá (Tilia cordata), routa vonná (Ruta graveolens), pohanka obecná (Fagopyrum esculentum).

Silice: směs těkavých, často vonných látek. Nejčastěji se setkáme s terpeny a jejich sloučeninami. Mají funkci ochrannou. Rostliny s vyšším množstvím silic nazýváme aromatickými. Silice mají rozmanitý účinek na nervovou soustavu, podporují vyměšování trávicích šťáv, stimulují chuť k jídlu, prokrvují pokožku. Všechny silice mají dezinfekční účinek. Mezi nejznámější čeledi silic patří hluchavkovité (Lamiaceae), ružovité (Rosaceae), vavřínovité (Lauraceae), miříkovité (Apiaceae).

Slizy: polysacharidy, které se studenou vodou silně bobtnají a v teplé vodě tvoří viskózní koloidní roztok, který po vychladnutí tvoří gel. Často se využívají při zácpě a ochraně sliznic. Pod ochranou slizů se sliznice rychleji hojí. Používají se při hrtanových, žaludečních a střevních onemocnění. Sliz obsahuje hlavně lněné semínko (Linum usitatissimum), proskurník lékařský (Althea officinalis), sléz lesní (Malva silvestris), lišejník islandský (Cetraria islandica).

Třísloviny: Jsou to bezdusíkaté vysokomolekulární látky, značně nejednotné. Společným znakem tříslovin je schopnost srážet kožní bílkoviny. Mají svíravou chuť. Na vzduchu a dlouhým skladováním oxidují a ztrácejí účinek. Dokáží zastavovat krvácení, jsou protizánětlivé, baktericidní. V rostlinách se třísloviny vyskytují hojně, hlavně v čeledi  růžovitých (Rosaceae), bobovité (Fabaceae), rdesnovité (Polygonaceae).

Hořčiny: Nejedovaté bezdusíkaté látky, dráždí chuťové receptory tím zvyšují chuť k jídlu. Zvyšují sekreci žaludečních šťáv a zlepšují trávení. Nemají další jiné využití. Nejčastější hořké byliny jsou Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), Zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea), Hořec žlutý (Gentiana lutea).

Organické kyseliny: působí mírně projímavě, často jsou obsaženy v dužnatých plodech. Patří sem kyselina jablečná, šťavelová, octová.

Minerální látky: zde řadíme soli draslíku a vápníku hlavně u kopřivy dvoudomé (Urtica urens), jehlici trnité (Ononis spinosa). Sodné soli v smetance lékařské (Taraxacum officinale). Kyselina křemičitá obsažena v přesličce rolní (Equisetum arvense).

Vitamíny: jsou biokatalyzátory nezbytné pro organismus. V rostlinách se vyskytují v malých dávkách a v nestejném množství. Sušením obsah vitamínu razantně klesá. Obsah rostliných vitamínů v ovoci a zelenině kolísá a závisí na řadě okolností a jejich přípravě.

Enzymy: také patří mezi biokatalyzátory, enzymy vytváří každá buňka. Zúčastňují se všech životních procesů. Někdy tvorbu tkáně podporují, jindy ji rozkládají.

Látky s hormonálním působením: v rostlinách působí jako biokatalyzátory, které ovlivňují látkovou výměnu, vývoj a růst. Mezi rostlinné hormony samičí patří fytoestrogeny a fytogonadotropiny. Estrogenní aktivita je různá  a aktivuje se až v živočišném organismu. Jednu z největších estrogenních aktivit má jetel luční (Trifolium pratense).