Kozlík lékařský

Název: Kozlík lékařský

Latinský název: Valeriana officinalis (L.)

Čeleď: Kozlíkovité (Valerianaceae)

Synonyma: Valeriana exaltata

Česká jména: Baldrián, Kozelec, Kočičí kořen, Odolen, Valerián, Baldrán, Dřevenák, Paldrán

Zahraniční názvy: Valerian (angličtina), Echter Baldrian (němčina), Valeriána lekárska (slovenština), Valériane médicinale (francouzština)

Droga: oddenek (Radix Valerianae)

Sběr probíhá v druhém roce kvetení, Doba sběru probíhá v říjnu až listopadu. Důležité je oddenek dobře umýt a rychle ve stínu usušit. Pokud probíhá sušení uměle teplota nesmí přesáhnout 35°C. Pozor oddenek nemyjeme kartáčem a dlouhodobě nenamáčíme. Můžeme tím snížit množství obsahových látek uložených těsně pod povrchem oddenku. Po usušení droga získává charakteristický pach. Pach oddenku velmi vábí kočky.

Původ: Již Inkové kozlík použivali při rituálních obřadech. Hippokrates se o účincích kozlíku lékařského zmiňuje již v 5.století před naším letopočtem.Ve Starověkém Řecku a Římě se používál na uklidnění nervů a hysterie. Ve středověku jej velmi doporučovala Hildegard von Bingen. Lidé  kozlík dříve používali na odhánění zlých duchů, a čarodejnic. Využíván byl i při padoucnici.

Výskyt: Kozlík je rozšířený v Evropě, Severní Americe, Asii. Roste do nadmořské výšky 1000 metrů nad mořem.

Botanika: vytrvalá bylina s přímou rýhovanou dutou lodyhou. Lodyha je u oddenku mírně obrvená. Může dorůst do výšky až 150cm. Oddenek je silný, vertikální a krátký s četnými kořínky. Listy jsou lichozpeřené vstřícné, dlouze řapíkaté. List se skládá z 9 až 21 kopinatých lístků, které jsou ve spodní části zubaté. Květ se poprvé objevuje ve druhém až třetím roce života rostliny. Květ je složen v bohatý chocholíkatý hrozen vidlanovitého tvaru. Květ je oboupohlavný bílé až narůžovělé barvy. Kalich je pěticípý s nálevkovitou pěticípou korunou. Kvete od června do srpna. Plod je jednosemenná nažka.

Pěstování: Kozlík se převážně pěstuje. Oblasti pěstování jsou nejčastěji v Holandsku, východní Evropě a Belgii. Ve volné přírodě se vyskytuje na vlhkých loukách, při okrajích lesů, lužinách, u potočních břehů a příkopů. Má rád půdu bohatou na dusík.

Obsahové látky: Silice (kamfen, pinen), valepotriáty, azulen, organické kyseliny, seskviterpeny, monoterpenové alkaloidy, kyselina valerinová, která dodává droze její charakteristickou vůni.

Použití: Vnitřně se užívá jako mírné sedativum a spazmolytikum. Zmírňuje duševní napětí, nervozitu a úzkost. Ve vyšších dávkách se využívá jako hypnotikum. Zmírňuje srdeční neurózu, při bušení srdce. Různých neuralgiích a bolestech hlavy. Při zvýšené míře stresu chrání nervy. Zklidňuje žaludek při nervovém podráždnění, zlepšuje nadýmání. Dříve se používal proti hlístům. Nejúčinější formou je ethanolová tinktura. Velmi často se užívá ve formě směsi s ostatními zklidňujícími bylinami jako např: meduňka, chmel, mučenka, srdečník.

Pozor kozlík by se neměl užívat delé než 4 týdny. Při delší době soustavného užívání může vznikat u citlivějších jedinců tolerance a droga přestává působit. Při navýšení dávky může dojít k paradoxnímu stavu, kdy místo sedace přichází excitace.

Kontraindikace: Nesmí užívat těhotné a kojící ženy, opatrně u osob s jaterním onemocněním a děti do 3 let.