Lichořeřišnice větší

Zařazení do kategorie: močové ústrojí

Název: Lichořeřišnice větší

Latinský název: Tropaeolum majus

Čeleď: Lichořeřišnicovité (Tropaeolaceae)

Synonyma: Cardamindum majus Moench, Nasturtium indicum Garsault, Trophaeum majus (L.) Kuntze

Česká jména: turecká řeřicha, kapucínská řeřicha

Zahraniční názvy: nasturtium

Sbíraná část: celá rostlina

Droga: --

Původ a rozšíření: Domácí v Jižní Americe (Kolumbie, Ekvádor, Peru), do Evropy přinesena v průběhu 16. století. Pro své léčebné účinky pěstována od přelomu 18. a 19. století. Pěstována zejména v níže položených zahradách jako letnička, ale vyskytuje se až do nadmořských výšek okolo 3000 m.n.m.

Botanická charakteristika: Jednoletá bylina vysoká 10-40 cm, lodyha je plazivá, větvená, listy jsou řapíkaté, celokrajné až mělce laločnaté, lysé s bělavou žilnatinou. Květy jsou 5četné, korunní lístky jsou volné, žluté, oranžové, oranžovočervené až červené barvy. Plodem je tobolka.

Obsahové látky: Listy lichořeřišnice obsahují velké množství látky glukotropaeolinu, který strukturně řadíme do kategorie thioglykosidů. Jeho enzymatickým štěpením vzniká benzyl-isothiokyanát, který dává čerstvé rostlině při konzumaci charakteristickou štiplavou chuť. Dále je lichořeřišnice bohatá na obsah silice a vitamínu C. Nadzemní části rostliny jsou také dobrým zdrojem minerálů (zinek, měď, železo) a stopových prvků jako jsou draslík, vápník, hořčík, fosfor.

Použití a účinky: Rostlina se díky výrazně zbarveným květům využívá v zahradách jako dekorativní letnička, mladé listy a výhonky lze využít i v kuchyni pro přípravu salátů. Pro terapeutické účely se z celé nadzemní části rostliny včetně semen připravuje extrakt, který celkové posiluje obranyschopnost organismu, zejména při déletrvajícím kašli, zánětech močových cest či gynekologických zánětech. U silice a extraktu z listů a květů jsou popisovány antimikrobiální, antifungální, antihypertenzní, expektorační a antiproliferativní účinky.

Nežádoucí účinky: Nejsou známé.