Pukléřka islandská

Zařazení do kategorie: ...

Latinský název: Cetraria islandica

Čeleď: Terčovkovité (Parmeliaceae)

Sbíraná část: celé usušené stélky

Droga: Lichen islandicus

Původ a rozšíření: Lišejník, tj. životaschopné společenství řasy a houby. Většina stélky je tvořena houbou, v níž se roztroušeně nacházejí jednotlivé buňky či vlákna řas. Rozšířen v celé Evropě, v některých oblastech částečně hojný, na jihu výskyt pouze v polohách s vyšší nadmořskou výškou. Roste především v horských oblastech severní, střední a východní Evropy, u nás v Krkonoších. Nacházíme jej především na otevřených, nepříliš zastíněných místech, rašeliništích či vřesovištích. 

Botanická charakteristika: Vytrvalý, několik centimetrů vysoký, pomalu rostoucí lišejník polštářovitého tvaru. Stélka je vzpřímená, tuhá, lysá, nepravidelně stromečkovitě rozvětvená, trsnatá, lupenitě keřovitá. Zbarvením je šedozelená, šedožlutá až hnědá s hnědými miskovitými plodničkami. Má hořkou chuť a slabý charakteristický zápach.

Obsahové látky: Obsahuje až 50 % polysacharidů licheninu (polyglukan skládající se z 60-200 β-D-glukózových jednotek) a isolicheninu (tvořený 1→4 α-glykosidicky spojenými jednotkami glukózy). Lichenin je podobný celulóze, ale rozpustný v horké vodě, isolichenin je podobný škrobu, ale rozpustný ve studené vodě. Dále se vyskytují jiné typy polysacharidů rozpustných v zásaditém prostředí (tvořeny zejména glukózou a kyselinou glukuronovou). Další významnou skupinu tvoří i lišejníkové kyseliny, které jsou zodpovědné za hořkou chuť drogy – kyselina usnová, protolichesterová, fumaroprotocetrarová (při skladování se rozkládá na kyselinu fumarovou a protocetrarovou), kyselina cetrarová. Obsahové látky doplňují také flavonoidy, vitamíny A, B1, jód a další stopové prvky.  

Použití a účinky: Díky obsahu látek slizové povahy se používá jako mucilaginózum, expektorans, protektivum sliznic. Také jako stomachikum-amarum (macerát připravujeme za studena, teplem dochází ke ztrátě hořké chuti). Pro obsah antibakteriálně působících lišejníkových kyselin lze využít i zevně na léčbu abscesů a infikovaných ran, uplatnění nachází i v léčbě akné (zábaly).  

Nežádoucí účinky: Nejsou známé. Pro obsah látek slizové povahy je doporučeno dodržovat časový odstup při aplikaci jiných léčiv (možné ovlivnění vstřebatelnosti).