Ruský zoolog, nositel Nobelovy ceny, Ilja Mečnikov, tehdy pracující v Pasteurově Institutu v Paříži, již v r. 1907 předpokládal, že je možné vhodnými bakteriemi vytlačit ze střeva ty škodlivé.[1] První probiotický kmen, který byl izolovaný z mateřského mléka byly Bifidobacteria.
Každá nerovnováha ve složení střevního mikrobiomu se projevuje výkyvy ve stavu celého našeho těla.[2] Střevní mikrobiom se podílí na metabolismu mnoha živin, a dokonce též léčivých látek. Živé probiotické kultury se nacházejí ve fermentovaných mléčných výrobcích (jogurty apod.) a jiných potravinách (zakysané zelí aj.). Signální molekuly tvořené mikrobiomem informují po překročení hematoencefalické bariéry mozek o potřebě příjmu určitého typu stravy. Chybí-li některá část mikrobiomu, tělo nedostává tento signál a dochází tak k různým poruchám až nemocem. Složení mikrobiomu je u každého jedince odlišné.
Nejzajímavějšími kmeny jsou Bacillus coagulans, který dokáže přežít v kyselém prostředí žaludečních šťáv, a proto může být upraven do formy pastilek, a Lactobacillus plantarum, který je zajímavý svým příznivým působením při zánětlivých stavech sliznic trávícího a urogenitálního traktu.
Porucha složení mikrobiomu (např. při léčbě antibiotiky, případně z jiných důvodů) může mít za následek nesprávné či nedostatečné využití živin z potravy, nadměrné ukládání tuku v těle, poruchu syntézy vitamínů skupiny B a K, poruchy imunity a náchylnost k infekcím, pomnožení nežádoucích mikroorganismů (např. Helicobacter pylori), narušení duševní rovnováhy a až porušení sliznic trávícího traktu.[3]
Obecně u zdravých jedinců předávkování nehrozí. Opatrnost je potřebná u osob imunodeficientních, se syndromem krátkého střeva, s centrálním žilním katétrem, chlopenní vadou a u předčasně narozených dětí.[4] Doporučuje se konzultace s lékařem.
U pacientů s Crohnovou nemocí, syndromem dráždivého tračníku a ulcerózní kolitidou je potřebná opatrnost.[5] Užívání probiotik se doporučuje pouze po konzultaci s odborníkem.
Jak je psáno výše, přírodními zdroji prospěšných mikroorganismů jsou všechny fermentované potraviny. Zakysaná zelenina je navíc dobrým zdrojem vitamínu B12.[6] Nepostačuje-li příjem probiotických kultur z potravy, je k dispozici široká paleta doplňků stravy rozmanitého složení bakteriálních kmenů.
1. Metchnikoff E., Chalmers P., Sir Mitchell: The prolongation of life: optimistic studies; New York: Springer Pub., 2004.
2. Probiotics; National Health Service, 2018.
3. Mach I.: Preventivní a terapeutický význam probiotik je na vzestupu; Medicus, 2023.
4. Doron S., Snydman D.R.: Risk and safety of probiotics; Clin. Infect. Dis. (Review). 60 (Suppl 2), 2015.
5. Durchschein F. et al.: Diet therapy for inflammatory bowel diseases: The established and the new; World J. Gastroenterol., 2016.
6. Kwak C.S. et al.: Discovery of novel sources of vitamin B12 in traditional Korean foods from nutritional surveys of centenarians; Curr. Geront. and Geriatrics Res., 2010.
Breviář vzniká za spolupráce ČKFA se společností:
