Řebříček obecný

Název: Řebříček obecný

Latinský název: Achillea millefolium L.

Čeleď: Hvězdicovité (Asteraceae)

Synonyma: Achillea alpicola Rydb., Achillea albida Will., Chamaemelum millefolium L.

České názvy: myší ocásek, husí jazýček, myší chvost, krvavník, kočičí ocas, řebřík, žebřík, tisícilistník

Zahraniční názvy: Yarrow (angličtina), Gemeine Schafgarbe (němčina), Rebríček obyčajný (slovenština), Mille Feuilles (francouzština)

Droga: nať (Herba millefolii), květ (Flos millefolii). Sbíráme od června až do podzimu v době květu. Nať seřezáváme nad dřevnatou částí a sušíme rychle ve stínu. Při umělém sušení nepřekračujeme teplotu nad 35°C. Sbíráme všechny druhy řebříčku, které mají jazykovité květy bílé až narůžovělé barvy.

Původ: Bylina je původním druhem Evropy a západní Asie, poté se rozšířila do Severní Ameriky, až po Sibiř a Nový Zéland, kde rychle zdomácněla. Již ve Starověkém Řecku odkud pochází i její název dle straré pověsti si Achilles pomocí řebříčku ošetřoval své rány, které utrpěl v Trojské válce. Vojáci jej vysazovali kolem svých tábořišť při taženích a tím jej rozšiřovali. Hippokratés jej využíval při léčbě zánětů a zástavě krvácení. Ve středověku byl nedílnou součástí klášterních zahrad. Zmiňuje se o něm Hildegarda von Bingen a farář Kneipp řebříček nazval: ,,Králem ženských nemocí.“

Řebříček byl součástí pohanských rituálů, přidával se do nápojů lásky a také na odhánení neduhů.

Výskyt: Je velmi rozšířen prakticky na celé severní polokouli. Má rád slunná, sušší stanoviště, je běžně rozšířen na loukách, pastvinách, u cest, v příkopech, na okraji polí a lesů.

Popis: Řebříček je vytrvalá rostlina. Podzemní část tvoří plazivý oddenek bohatě větvený dlouhý 3-50cm. Lodyha přímá dvojitá plstnatá, dorůstá výška až 70cm tvořena jednak hustě listnatou lodyhou a další květní je vlnatě chlupatá. Listy tmavozelené, střídavé 2-3krát peřenodílné, přisedlé s kopinatými úkrojky. Květenství je bohatá chocholičnatá lata složena z drobných úborů, květy jsou trubkovité obojaké. Na obvodu mají pět jazykovitých pestíkovitých květů bílé až bleděrůžové barvy. Kvete od června do září. Plod je zploštělá bezžeberná nažka šedé až hnědé barvy a bez chmýru.

Obsahové látky: silice: borneol, kafr, cineol, eukalyptol, limonen, sabinol, terpineol, stopy thujonu, caryophyllen, achillin, achillicin, milefin, millefolid, azulen, chamazulen. Aminokyseliny: alanin, leucin, lysin, prolin, kys.aspartová, glutamová, histidin, valin. Mastné kyseliny: palmitová, linolová, stearová, myristová. Organické kyseliny: octová, kávová, mravenčí, salicylová, listová. Flavonoidy, třísloviny, sacharidy, glykosidickou hořčinu, kumaríny, látky podobné alkaloidům: betonicin, stachydrin, trigonellin, cholin, achicein, achillein, moschatin, ahilletin. Minerální látky, vitamíny.

Použití: řebříček působí hemostaticky nejen v gynekologii. Podporuje chuť k jídlu a trávení, používá se jako amarum a cholagogum. Má spasmolytické účinky, vhodné u žaludečních kolik, průjmovitých onemocnění. Při nadýmání a GERD. Zvyšuje krevní srážlivost, má protisklerotické působení. Mírně snižuje krevní tlak. Lze jej použít při enuréze u malých dětí a starších osob. Při menoragii, dysmenoree, amenoree. Přidružené potíže v období klimakteria. Zmírňuje bolesti hlavy a migrény, které jsou navázány na menstruační cyklus. Řebříček působí antisepticky a močopudně. Urychluje hojení a má antiastmatické účinky.

Zevní použití: formou sedací koupele při vaginálních výtocích, hemoroidech, zánětu dělohy, prolapsu a myomech. Koupele mírní zánět nervů nohou a rukou, obklad či koupel urychluje hojení ran, kožní defekty. Kloktadlo pro výplach dutiny ústní při zánětu.

Kontraindikace: droga není vhodná pro dlouhodobé užívání a je nutné si hlídat doporučenné denní dávky. U těhotných žen, které mají nízký krevní tlak nepodávat (řebříček snižuje TK). Je lepší řebříček dávat do směsí. Vhodná kombinace s kontryhelem. tymiánem, měsíčkem. Nepodávat osobám s poruchou krevní srážlivosti.