Od r. 1914 se k léčbě křivice používal olej z tresčích jater při tehdy mylném předpokladu, že lékem je vitamín A objevený dva roky dříve v mléku. Vitamín D objevil v r. 1922 v tomto oleji americký biochemik Elmer McCollum poté, co deaktivoval vitamín A, a léčba křivice byla nadále úspěšná.[1] V r. 1923 prokázal americký biochemik Harry Steenbock, že ozáření UV světlem zvyšuje obsah vitamín D v potravě a jiných organických hmotách. V r. 1930 byla objasněná struktura vitamínu D. Fotosyntéza vitamínu D v kůži byla objasněná v r. 1980.

Jednou z nejdůležitějších rolí vitamínu D v našem těle je tvorba a udržování kostní hmoty koordinováním zabudovávání vápníku a fosforu.[2] Je důležitý pro funkci svalů, zejména srdečního. Podporuje funkci imunitního systému aktivací bílých krvinek, čímž zvyšuje obranyschopnost organismu. Dostatečná hladina vitamínu D oddaluje nástup diabetu typu II stimulací inzulínových receptorů. Spouští apoptózu – řízenou smrt buněk – což je důležité při nádorových procesech. Chrání svrchní vrstvu nervových vláken, čímž oddaluje nástup anebo zhoršení neurodegenerativních nemocí, jako jsou Alzheimerova anebo Parkinsonova. Zpomaluje kornatění cév. Napomáhá budování svalové hmoty a síly svalů. Zvyšuje průtok krve ledvinami, čímž oddaluje/brání vzniku ledvinových nemocí. Snižuje výskyt zánětů tkání dýchacích cest. Zúčastňuje se procesu dělení buněk.

Nedostatek vitamínu D je velmi častý.[3] Nejen v zemích, kde je nedostatek slunečního záření, anebo v zemích, kde je celotělové zahalení nutností, ale rovněž ve vyspělých zemích, a to z důvodu nedostatečného pobytu na slunci. Při nedostatku vitamínu D dochází především k poruše metabolismu kostí. Důsledky jsou křivice, osteoporóza, zvýšená lomivost kostí a parodontitida.[4] Dále bolesti svalů, poruchy srdečního rytmu a preeklampsie (vysoký tlak v těhotenství). Snížená imunita[5] vede k náchylnosti k infekčním onemocněním, v dnešních dobách zejména COVID-19. Nedostatek vitamínu D se též spojuje s rozvojem schizofrenie.[6]

Vitamín D se prakticky nedá předávkovat. Naopak, tělo je schopné si jeho obsah při nadbytečném příjmu regulovat.

U lidí s chronickou ledvinovou nedostatečností může vitamín D nebezpečně zvyšovat hladinu hliníku obsaženého v lécích, které užívají. Fenobarbital a fenytoin (léčba epilepsie), stimulační laxativa a steroidy zvyšují vylučování vitamínu D a snižují tak vstřebávání vápníku. Vitamín D ovlivňuje metabolismus statinů. Kalcipotrien, digoxin, diltiazemu, thiazidová diuretika a verapamil v kombinaci s vitamínem D kriticky zvyšují hladinu vápníku v krvi. Cholestyramin, orlistat snižuje vstřebávání vitamínu D.[7]

Nejbohatším zdrojem vitamínu D je olej z tresčích jater (1000 IU/g). Zde je ovšem problémem obsah vitamínu A, který je ve vysokých množstvích toxický a je možné jej předávkovat. Dále lovený losos (5,2 IU/g), makrela (4,6 IU/g), konzervovaný tuňák (2,7 IU/g), konzervované sardinky (1,9 IU/g), vaječný žloutek (0,7 IU/g) a hovězí játra (0,5 IU/g). Z rostlinných zdrojů obsahují vitamín D houba Pečárka dvouvýtrusá (Agaricus bisporus) v množství 4,5-12,8 IU/g (vystavená UV záření) a lišejník Dutohlávka lesní (Cladonia abruscula) v množství 27-82 IU/g v závislosti od místa výskytu.


1. Jones G.: 100 YEARS OF VITAMIN D: Historical aspects of vitamin D; Endocrine Connections, April 2022.

2. Vitamin D; Micronutrient Information Center, Linus Pauling Institute.

3. Holick M.F.: Vitamin D deficiency; The New England Journal of Medicine, July 2007.

4. Vitamin D; Office of Dietary Supplements, US National Institutes of Health. 12 August 2022.

5. Watkins R.R. et al.: An update on the association of vitamin D deficiency with common infectious diseases; Canadian Journal of Physiology and Pharmacology, May 2015.

6. Chiang M. et al.: Vitamin D in schizophrenia: a clinical review; Evidence-Based Mental Health, February 2016.

7. Vitamin D; Mayo Clinic.


Breviář vzniká za spolupráce ČKFA se společností: