Yzop lékářský

Název: Yzop lékařský

Latinský název: Hyssopus Officinalis L.

Čeleď: Hluchavkovité ( Lamiaceae)

Synonymum: Hyssopus augustifolius M.

Česká jména: izop, hyzopek, klášterní yzop, hyzop

Zahraniční názvy: Hyssop (angličtina), Gebräuchlicher Ysop (němčina), Yzop lekársky (slovenština), Hyzope officinal (francouzština)

Droga: Sbíráme kvetoucí nať (Herba hyssopi).

Kvetoucí nať sbíráme v období července až srpna, sbíráme v plném rozkvětu, kdy je nejvyšší množství obsahových látek. Při odkvětu tyto látky výrazně klesají . Sbíráme bez dřevnaté části. Sušíme přirozeně ve stínu. Při umělém sušení hlídáme, aby teplota nepřekročila 35°C, kvůli obsahu silic. V sezóně lze provést 2-3 sklizně.

Původ: Yzop původně pochází z Malé Asie, poté byl rozšířen do Středomoří a dále na vhodná klimatická místa v Evropě. Latinský název vychází z hebrejského Ézób tzv. ten z babylonie. Hebrejci i Řekové jej používali jako vykuřovadlo a zametali jím svatyně a chrámy.V raném středověku byl yzop velmi rozšířený v klášterních zahradách díky svým tonizačním účinkům na lidský organismus, Yzop je součástí směsi na přípravu nejstaršího likéru Benedictine.

Výskyt: Běžně se s ním můžeme setkat v Malé Asii, Kavkazu a jižní Evropě, vzplaňuje v teplejších oblastech západní a střední Evropy. U nás se pěstuje.

Má rád slunná stanoviště, půdu dobře propustnou a mírně vápenitou. Často pěstován u skalnatých zídek, na rumištích, mezích a vinohradech.

Botanika: Yzop je vytrvalá bylina bohatě větvená, dorůstá do výšky až 50cm. Dolní část natě je dřevnatá. Lodyha čtyřhranná. Listy s kratičkým řapíkem, téměř přisedlé,  dlouhé až 3cm čárkovitě kopinaté, celokrajné s okrajem podvinutým. Listy jsou tuhé, lesklé, kožovité s aromatickými žlázkami. Z úžlabí horních listů vyrůstají bohaté lichopřesleny podepřeny čárkovitými listeny. Květy tvoří vrcholové jednostranné klasy. Květní kalichy jsou pětizubé trubkovité. Koruna dvoupyská, obsahuje dvouklanou bliznu a dlouhou čnělku, tyčinky jsou dlouhé a vyčnívají z korunní trubky. Barva květů je fialová, vyjímečně růžová až bělavá. Kvete od července do září. Plodem je čtyřboká tmavohnědá tvrdka.

Obsahové látky: silice obsah od 0,3-1% s obsahovou látkou pinokamfonem, pinenem, isopinokamfon, limonen, sabinen, cineol, sesquiterpen, flavonové glykosidy (hesperidin. diosmin), organické třísloviny, hořčiny, marubiin, minerální látky, stopy pryskyřice, vyšší obsah vit.C.

Vnitřní užití: Hlavní oblast působení yzopu lékařského jsou plíce a plicní onemocnění, díky vyššímu obsahu silic působí v dýchacích cestách antisepticky a antibioticky. Při bronchitidě, pneumonii, astma bronchiale. Antiseptického a antimikrobiálního účinku se využívá při urologických infekcích močových cest a močového měchýře. Formou kloktadla při zánětlivých onemocnění dutiny ústní a hrdla. Při žaludečních mikrobiálních dyspepsiích, gastritidě. Snižuje flatulenci. Obsah tříslovin a hořčin napomáhá trávení a vstřebávání živin. Mírní nechutenství. V geriatrii má tonizující účinky po vyčerpávajícím onemocnění a revitalizuje organismus. Studený nálev z yzopu mírní noční pocení, což je vhodné v období klimakteria. Droga zvyšuje tlak krve, je tudíž vhodná pro osoby, které trpí na závratě u hypotenze. Droga se samostaně moc nepoužívá, spíše ji vužíváme ve směsích. Při plicních onemocněních je vhodná kombinace s jitrocelem, diviznou, proskurníkem. V urologii se zlatobýlem, rdesnem ptačím a vřesem.

Kontraindikace: bylina je dobře tolerována, opatrně ve vyšších dávkách může způsobit křeče. Při vyšším TK raději neužívat. U osob podrážděných a silně nervózních může droga ve vyšších dávkách stav podráždění ještě umocnit.