Přibližně od r. 1794 je známo, že krev přenáší kyslík.[1] V r. 1825 objasnil roli železa v hemoglobinu německý chemik Johann F. Engelhart.[2] V r. 1959 objasnil strukturu hemoglobinu biolog Max F. Perutz.[3]
Hladina železa v lidském těle je na rozdíl od jiných minerálů regulována pouze procesy vstřebávání, transportu a skladování.
Železo se vstřebává ve dvanáctníku a v proximálním jejunu a v případě potřeby se může vstřebávat i ve vzdálenějších částech tenkého střeva. Nejlépe se vstřebává hemové železo (Fe2+), obsažené především v mase. Nehemové železo a železo obsažené v anorganických solích a komplexech železa (Fe3+) musí být redukováno na ionty železa Fe2+ , aby mohlo projít do enterocytu.
Podle odhadů WHO trpí nedostatkem železa až třetina světové populace. Nejvíce ohroženy jsou těhotné a kojící ženy, předčasně narození novorozenci, děti v období rychlého růstu, sportovci, pacienti po gastrektomii a se závažnými onemocněními tenkého střeva, vegetariáni a lidé, kteří nekonzumují například červené maso.
Pro těhotné a kojící ženy je příjem vyšších než obvyklých množství železa nevyhnutelné pro jeho potřebu při vývoji plodu a růstu kojence. Nejvyšší potřeba železa je od II. trimestru gravidity – až 30 mg denně. Ženy ve fertilním věku též potřebují přijímat více železa kvůli jeho ztrátě při menstruaci. Dále je vyšší potřeba železa u lidí s poruchami metabolismu železa, jako např. při parazitózách.
Nedostatek železa se může projevovat jako únava, závrať, pobledlost, vypadávání vlasů, záškuby svalů, podrážděnost, slabost, pika, křehkost nehtů, zánět v ústní dutině, snížená imunita, pagofagie a syndrom neklidných nohou. Krajními projevy nedostatku železa jsou sideropenická anémie, náchylnost k nemocem a dokonce smrt.[4] Pokud není narušena normální absorpční schopnost železa v tenkém střevě, je náprava jeho nedostatku perorálními přípravky poměrně rychlá a úplná.
Při nadměrném příjmu železa, anebo jeho hromadění v organismu z důvodu genetické poruchy – dědičné hemochromatózy dochází ke vzniku cirhózy jater, srdeční arytmii a selhávání, hypogonadismu, artritidě a bronzovému zbarvení kůže.[5]
Železo snižuje vstřebávání antibiotik (chinolonů a tetracyklinů), bifosfonátů, levodopy a methyldopy, mofetil-mykofenolátu, penicilamínu a anti-HIV léčiv. Účinek železa může snižovat chloramfenikol.
Červené maso, drůbež, ryby, tofu, fazole a listová zelenina jsou bohatými zdroji. Nicméně při závažnějším nedostatku železa se doporučuje užívání doplňků stravy s obsahem železa.
Železo je na slovenském trhu dostupné v několika chemických (anorganické a organické soli, cheláty, kombinace hemového a nehemového železa...) a farmaceutických formách[6].
Organické soli železa méně dráždí trávicí trakt, ale jejich vstřebávání je také nižší. Na trhu jsou dostupné ve formě fumarátu, citrátu, glukonátu, askorbátu. V chelátu, bisglycinátu železnatém, jsou na železo kovalentně vázány dvě molekuly glycinu. Při jeho vstřebávání se uplatňují i jiné cesty vstřebávání. Nezdá se, že by interferovalo s jinými ionty při transportu do enterocytu, ani s inhibitory absorpce. Má srovnatelnou účinnost jako např. fumarát, ale způsobuje méně nežádoucích účinků[7].
Nejvhodnější volbou jsou tedy organické soli dvojmocného železa, jako např. glukonát v tekuté a tabletové formě, anebo bisglycinát ve formě tablet.
Tabuľka č.1: Obsah elementárneho železa v rôznych soliach železa
|
Forma železa ma železa |
Obsah elementárneho železa (%) |
|---|---|
|
Bisglycinát železa |
20 % |
|
Fumarát železnatý |
33 % |
|
Glukonát železnatý |
12 % |
|
Síran železnatý, bezvodý |
30 % |
1. Beddoes T.: Considerations on the Medicinal Use, and on the Production of Factitious Airs; Bulgin and Rosserel, 1796.
2. Engelhart J.F.: Commentatio de vera materia sanguini purpureum colorem impertientis natura; Dietrich, 1825.
3. Perutz M.F. et al.: Structure of haemoglobin: a three-dimensional Fourier synthesis at 5.5-A. resolution, obtained by X-ray analysis; Nature, 1960.
4. Recommendations to prevent and control iron deficiency in the United States; Centers for Disease Control and Prevention, 1998.
5. Hsu C.C. et al.: Iron overload disorders; Hepatol Commun., 2022.
6. McDiarmid T, Johnson ED. Are any oral iron formulations better? J Fam Pract. 2002; 51(6):575-577.
7. Pizzaro F, Olivares M, Hertrampf E, Mazariegos DI, Arredondo M, Letelier A, Gidi V. Iron bis-glycine chelate
competes for the nonheme-iron absorption pathway. Am J Clin Nutr. 2002;76(3):577-581.
Breviář vzniká za spolupráce ČKFA se společností:
