Organismus ženy se, jako každý jiný, od narození vyvíjí. Přibližně po 11. roce života se spustí v ženském těle pravidelný cyklus ovulace umožňující plnit funkci, na kterou ji příroda utvořila. Ženské tělo je předurčeno, aby se v něm po početí vyvinul plod a po devíti měsících přivedlo na svět nového člověka.
Po vyčerpání vaječníků dochází u ženy k menopauze a tím končí její schopnost mít děti.
Mezitím však uplyne mnoho let, po která je žena vystavena různým vnějším vlivům, ze kterých ne všechny je sama schopna ovlivnit.
Mezi okolnosti, které sama ovlivnit nedokáže jsou různé genetické poruchy, které rozličnými mechanismy znemožňují početí, anebo dané ženě komplikují život jinými způsoby.
Dále jsou zde různá onemocnění, ke kterých léčbě jsou potřebné léky a lékaři. Sem patří například metabolický syndrom spojený s diabetem, obezita, různé alergie, nemoci mikrobiálního původu, hemoroidy a mykózy, které jsou častější, než by si ženy přály.
Co však ovlivnit schopna je, je právě možnost početí po oplodnění. Žena má k dispozici různé prostředky, jak mechanické, tak chemické.
Mechanickými zábranami početí jsou zejména poměrně málo účinné bariérové metody, při kterých však dochází k otěhotnění – u pesaru až 21 %, u kondomu až 18 %. U nitroděložního tělíska s mědí je to 0,8 % a s hormony 0,2 %.
K chemickým metodám patří spermicidy, kterých účinnost je jedna z nejnižších (12 % otěhotnění), dále pak hormonální implantáty a hormonální antikoncepce perorální (0,3 % otěhotnění).
O kontrole početí se dočítáme již z egyptských papyrů z přibližně roku 1550 před Kristem.[1] Ty popisují bariérovou metodu vkládanou do pochvy, pozůstávající ze směsi medu, listů akácie a vláken bavlníku. V r. 1909 vyrobil Richard Richter první nitroděložní tělísko ze střeva bource morušového.[2] První progesteronovou antikoncepci vyvinul v r. 1951 americký chemik, původem Rakušan, Carl Djerassi, nicméně to s ní nedotáhl až na trh. Až začátkem 60ých let Gregory Pincus a John Rock úspěšně uvedli na trh hormonální antikoncepci na bázi mestranol/noretynodrel.[3] Tyto rané prostředky však měly vysoký obsah hormonů – v dávkách až několika desítek miligramů. To s sebou, pochopitelně, neslo řadu komplikací a nežádoucích účinků, ze kterých nejzávažnějšími byly ty kardiovaskulární.
Výzkum však pokračoval, a dnes mají naše ženy k dispozici dvousložkové anebo monokomponentní přípravky s obsahem látek v pouze mikrogramových množstvích, pořád však účinně bránících početí.
Všechny obavy z nežádoucích účinků se rozplynuly. Je prokázáno, že ženy užívající hormonální antikoncepci mají nižší výskyt kardiovaskulárních komplikací, než ženy těhotné.[4] A hormonální antikoncepce dokonce snižuje riziko rakoviny vaječníků[5] a nemá žádný vliv na prevalenci rakoviny prsu.[6]
Ženy užívající hormonální antikoncepci by však měly přestat kouřit, protože právě kouření výše uvedené nežádoucí účinky prohlubuje.
S užíváním hormonální antikoncepce se spojují i jiné potíže. Dvousložková antikoncepce totiž zpomaluje vstřebávání různých látek z tenkého střeva. Sem patří zejména vitamín B12, který je důležitý pro krvetvorbu, vitamín C, který je důležitý pro zachování funkce pohybových tkání a imunitního systému, vitamín E, který je jedním z nejsilnějších antioxidantů a hořčík, vápník a zinek – minerály zapojené do bezpočtu chemických reakcí v našem těle, počínaje činností srdce, přes energetické hospodářství až po udržení zdravých zubů a kostí.
Je proto potřebné, aby ženy užívající hormonální antikoncepci měly tato fakta na paměti. Přestat kouřit a doplňovat si látky, kterých vstřebávání je sníženo je nejdůležitější cíl pro ženy užívající hormonální antikoncepci.
K dispozici je mnoho doplňků stravy, které můžou ženám pomoci udržet se co nejdéle zdravé.
1. Lipsey R.G. et al.: Historical Record on the Control of Family Size; Economic Transformations: General Purpose Technologies and Long-Term Economic Growth, 2005.
2. Fritz M.A., Speroff L.: Intrauterine contraception; Clinical gynecologic endocrinology and infertility (8th ed.). Philadelphia: Wolters Kluwer Health/Lippincott Williams & Wilkins, 2011.
3. Zhang J., et al.: Medical methods for first trimester abortion; The Cochrane Database of Systematic Reviews, 2022.
4. Brito M.B., et al.: Hormonal contraception and cardiovascular system; Arquivos Brasileiros de Cardiologia, 2011.
5. Havrilesky L.J., et al.: Oral contraceptive pills as primary prevention for ovarian cancer: a systematic review and meta-analysis; Obstetrics and Gynecology, 2013.
6. Shulman L.P.: The state of hormonal contraception today: benefits and risks of hormonal contraceptives: combined estrogen and progestin contraceptives; American Journal of Obstetrics and Gynecology, 2011.