Zlatobýl obecný

Název: Zlatobýl obecný

Latinský název: Solidago Virgaurea L.

Čeleď: Hvězdnicovité (Asteraceae)

Synonyma: Celík zlatobýl, Zlatobýl celík, Zlatobýl planý

Česká jména: Celík, Zlatá metla, Zlatý prut, Čelík, Hadí truňk, Svalník

Zahraniční názvy: Golden Rod (angličtina), Echte Goldrute (němčina), Zlatobyľ obyčajná (slovenština), Verge ďor (francouzština)

Droga: Květ (Flos virgaureae), nebo nať (Herba virgaureae). Květ i nať se sbírají krátce před rozkvětem. Pokud bychom sbírali v době plného květu droga vysemení, zpápěří  a stane se nehodnotnou.

Sběr ideálně provádíme mezi 14:00-16:00 kdy je přítomno nejvíce obsahových látek. Při sběru v jiném časovém pásmu droga ztrácí až 60% své účinnosti. Drogu sbíráme většinou na konci června či začátku července, kdy není rostlina rozkvetlá. Při sběru natě se vyvarujme sběru dřevnatých lodyh.

Sušení provádíme na stinném a dobře větraném místě ve svazcích. Sušíme při 40°C.

Původ: Zlatobýl byl dříve hojně rozšířen V Evropě, Severní Americe, Asii, Sibiři. Staří Germáni zlatobýl hojně využívali. V Americe se používal k hojení ran a při bolestech v krku.

Výskyt: Dnes je spíše pěstována. Z volné přírody mizí. Má ráda humózní neutrální až lehce kyselé půdy ve světlých lesích, na mýtinách, březích řek, pastvinách, skalnatých stráních.

Pozor za záměnu s rostlinami rodu starček!

Příbuznými druhy zlatobýlu obecného je zlatobýl kanadský (Solidago canadensis L.) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea Aiton) obsahovými látkmi jsou si podobné, dle některých autorů jsou tyto příbuzné druhy účinností srovnatelné.  Avšak Jiří Janča a Josef A. Zentrich měli jiný názor a podle svých zkušeností nejsou tyto druhy plnohodnotnou náhradou za zlatobýl obecný.

Botanika: Zlatobýl je vytrvalá bylina se silným kořenem, nebo horizontálně větveným oddenkem. Lodyha je až 150cm vysoká, vzpřímená lysá, někdy lehce chlupatá. V dolní části může být nafialovělá. Listy přízemní jsou obvejčité až obkopinaté. Lístky lodyžní dolní eliptické a horní  postupně menší drobně zubaté až celokrajné. Listy jsou řapíkaté, nebo přisedlé. Květní úbor je sestaven z hroznovitých květenství, které je 7-18mm dlouhé, mající víceřadý zákrov z čárkovitě kopinatých listenů. Koruna žlutá poskládaná z 6-12 jazykovitých oboupohlavných kvítků. Kvete od července do září.

Terč má 10-30 trubkovitých kvítků. Plod je pýřitá až 4mm dlouhá nažka.

Obsahové látky: Flavonoidy až 3,8% (kvercetin, kampferol, rutin, betain, isorhamnetin), třísloviny, organické kyseliny (kyselina kávová, salicylová, ferulová, vanilinová), barviva, sacharidy, saponinové glykosidy, sliz, silice.

Vnitřní použití: U nás je velmi hojně využívaná při onemocnění ledvin a močových cest. Má dezinfekční, antiflogistické a diuretické působení, rozpouští ledvinové kaménky, odstraňuje deformaci ledvin, používá se při sníženém vylučování vody z organismu, zmírňuje příznaky benigní hyperplazie prostaty a snižuje četnost nutkání na močení. Podporuje celkovou látkovou výměnu. Snižuje krvácení v trávicím ústrojí a má stavicí účinky při průjmových onemocnění. Snižuje křehkost krevních kapilár, proto lze použít při arterioskleróze. Zmírňuje bolest při dně a revmatismu. Zlepšuje pohyblivost poúrazových stavů. Zmírňuje předmenstruační dyskomfort a menopauzální příznaky.

Zevně: Zlatobýl se používá formou gynekologických výplachů při zánětu pochvy. Formou obkladu a koupelí u špatně se hojících ran a ekzému. Kloktadlo využijeme při zánětu dutini ústní.

Kontraindikace: Užívat by neměli těhotné a kojící ženy. Zlatobýl neužívat déle než dva měsíce. Při dlouhodobém užívání vyšších dávek se mohou podráždit ledviny. Při užívání zlatobýlu bychom měli omezit pití minerálních vod s vyšším obsahem sodíku.  Opatrně při užívání diuretik př. Furosemid a hydrochlorithiazid, hrozí dehydratace organismu.